Upozornění:
Inscenace obsahuje krev, scény sexuálního obtěžování, znásilnění, šikany, násilné
pomsty a sebevraždy. Vhodné od 15 let.
Heinrich von Kleist, Daniela Samsonová & realita
Penthesilea
Dead men don’t rape
V roce 1808 napsal německý autor Heinrich von Kleist drama Penthesilea, ve kterém kriticky nahlíží život jedince ve společnosti prostoupené násilím. Líčí mocenské vztahy mezi řeckými vojáky, kteří již deset let bojují před Trojou, a odhaluje traumatické okolnosti vzniku na mužích nezávislého ženského státu Amazonek. Jejich královně Penthesilee, která se před Trojou střetává s řeckým hrdinou Achillem, dává Kleist možnost obrátit bezmoc v moc a vzít pomstu do svých rukou, čímž se jeho pohled radikálně liší od jiných verzí známého mýtu.
Dramatik, básník a publicista Heinrich von Kleist je jedním z nejvýznamnějších autorů německého jazyka. Mezi jeho nejoceňovanější díla patří hry Katynka z Heilbronnu, Rozbitý džbán a Penthesilea, dále prózy Markýza z O..., Michael Kohlhaas nebo Zemětřesení v Chile. 21. listopadu 1811 spáchal ve věku 34 let spolu s jemu blízkou Henriettou Vogel sebevraždu u berlínského jezera Wannsee.
Inscenace Penthesilea rozšiřuje pohled Heinricha von Kleista o autorské texty scénáristky a režisérky Daniely Samsonové. Zaměřuje se na důsledky mezigeneračních traumat, fenomén neviditelnosti žen a dává prostor následkům, se kterými žijí oběti znásilnění.
Inscenační tým
Text:
Překlad:
Koncept a režie:
Dramaturgie:
Asistent režie a dramaturgie:
herecké vedení:
Scéna:
Kostýmy a grafika:
Pohybová spolupráce:
Produkce:
Foto inscenace:
Foto plakát:
Modelka plakát:
Heinrich von Kleist, Daniela Samsonová & realita
Otokar Fischer
Daniela Samsonová
Klára Metge, Viktorie Knotková
Dan Pavlík
MgA. Andrea Buršová, Ph.D.
Alexandra Kubenková
Barbora Netopilová
Vendula Možnarová
Lucie Blechová, Anna Šestáková
Martin Chmelík
Vladimír Kiva Novotný
Michaela Pilátová
tým děkuje Angeé Roučkové, Ondřeji Cikánovi, Janě Startsev, MgA. Janě Štvrtecké, doc. Mgr. Petru Svozílkovi, prof. Dr. phil. Josefu Vojvodíkovi, M.A.
Obsazení
markéta Bohadlová
Michal Busta
Anna Červeňová
Terezie Holubová
Šimona HorynovÁ
Kateřina Humhalová
Josef Filip Kostka
Martin Leiský
Kateřina Mizeráková
Vojtěch Obdržálek
Kanwar Šulc
Andrea Tesařová
Prothoe, přítelkyně amazonské královny
Odysseus, Achilles, řečtí hrdinové
Asteria, amazonská bojovnice; Penthesilea, královna Amazonek
Meroe, amazonská bojovnice
Penthesilea, královna Amazonek
Henriette Vogel, přítelkyně autora Heinricha von Kleista
Antilochos, řecký voják; Heinrich von Kleist, autor
Diomedes, řecký vojevůdce
Asteria, amazonská bojovnice; Henriette Vogel, přítelkyně autora Heinricha von Kleista
Antilochos, řecký voják
Achilles, řecký hrdina
amazonská velekněžka
Studio marta
Vedoucí Studia Marta: Jan Škubal
Produkční Studia Marta: Dagmar Indrová
Realizace kostýmů: Miloslava Darmovzalová Marková Výroba dekorací: Petr Turek
Jevištní mistr: Martin Helán
Stavba, rekvizity: Tomáš Kocmich, Tomáš Maláník
Zvuk: Bohdana Sýkorová, Josef Kučera
Světlo: Štěpán Hlaváček
AV technika: Dominik Pacek
Premiéra: 1. 9. 2024
Studio Marta, Bayerova 5, Brno
Pedagogické vedení
Ateliér režie a dramaturgie doc. MgA. Marka Horoščáka, Ph.D.: doc. MgA. Marek Horoščák, Ph.D., Mgr.art. Dodo Gombár, doc. Břetislav Rychlík
Ateliér činoherního herectví Igora Dostálka: doc. Mgr. Igor Dostálek, MgA. Andrea Buršová, Ph.D.
Ateliér divadelní produkce a jevištní technologie: MgA. BcA. Petra Vodičková, Ph.D.
Ateliér scénografie: MgA. Matěj Sýkora
stát Amazonek, který sám své zákony si dává, sám sebe poslušen, sám chrání sebe.
Heinrich von Kleist: Penthesilea (1808), překlad Otokar Fischer (1912),
úryvek ze scénáře
ACHILLES:
Mluv, prosím, jasněji.
PENTHESILEA:
Kde národ Amazonek vládne dnes,
tam sídlel kdysi, bohům podroben,
kmen Skythů svobodných a bojovných, jenž každému se lidu rovnal země.
Po řadu staletí již vládu měl
nad Kavkazem, jenž plody obtěžkán, když aithiopský vládce Vexoris
u jeho paty zjevil se a muže
před sebou v rychlém boji porubal
a v údolí se vedrav, starce, hochy,
kde tasená je stihla ocel, sklál:
tak zašlo nádherné to plémě.
Do chýší našich drze vloupali
se vítězové barbarští a plody
se z našich žírných polí živili
aby nás potupili nejníže,
si vynutili ještě lásky dar:
od hrobů jejich mužů odervali
k svým hnusným ložím vdovy plačící.
ACHILLES:
PENTHESILEA:
ACHILLES:
Los byl to zkázonosný, královno,
jenž zplodil ze sebe tvůj ženský stát.
Po celé noci v tichém úkrytu
v Martově chrámu ženy ležíce,
svých slzí deštěm vydlabaly stupně.
A znesvěcená lože hemžila
se množstvím ostrých dýk, jež ukuty
při žáru krbu ze stříbrných zdob,
ze zlata, z prstenů: již na svatbu
jen čekaly, kdy aithiopský král
se oddá s Tanaïdou královskou,
by ostřím zulíbaly hostů hruď.
A den když vzešel hodů svatebních,
svou dýku vetkla královna mu v prsa; Mars, místo milence, se oddal s ní,
a celé vrahů plémě dýkami
v noc jednu bylo k smrti ulehtáno.
Ten skutek žen lze věru chápati.
PENTHESILEA:
I bylo usneseno v radě lidu:
Jsou volny jako vítr v poli
ty ženy pro svůj skutek hrdinský
a nejsou poddány už rodu mužů.
Stát neodvislý budiž zařízen,
to ženský stát, jímž nadále už žádný
hlas vládychtivých mužů nebouří,
stát, který sám své zákony si dává,
sám sebe poslušen, sám chrání sebe:
a královnou mu budiž Tanaïs!
Muž, jehož oko shlédne tento stát,
nechť to své oko zavře na věky;
a kde snad narodí se hoch,
jenž vzešel z políbení tyranů,
buď za divými otci poslán v Orkus.
Chrám Areův se ihned naplnil
vším národem, by velkou Tanaïdu
za strážkyni těch řádů korunoval. Když ona v nejslavnější okamžik
po schodech blížila se k oltáři,
by z rukou první kněžky zdobené
luk Skythů velký, zlatý přijala,
jímž dříve vládli jenom králové,
tu zahlaholil chrámem tento hlas:
„Jen výsměch mužů bude vyzývat
stát jako tento, prvý sousedů
jej prudký nájezd z kořen vyvrátí:
luk mohutný přec nikdy nemůže
být pozvedán od chabých žen,
jimž plný prs brání v pravém udatentství mužů.“
Tu kněžna na okamžik stanula
a čekala, co vyvolá ta řeč;
když zbabělost však zmáhala se kol,
prs pravý odtrhla si volajíc,
že ženy, které napnout mohou luk,
zvát Amazonky - bez ňader - se mají! -
A, nedomluvivši, se zhroutila,
a na hlavu jí vetkly korunu.
Trauma, podstatné jméno, rod střední, ze starořeckého: τραύμα – rána.
Trauma je hluboké psychické zranění nebo psychický šok, který je vyvolán extrémně stresujícími zážitky. Jedná se o náhlé, nepředvídatelné situace, nad kterými nemáme kontrolu. U zasažených vyvolávají strach a bezmoc. Takové zážitky se mohou vyskytnout jednorázově nebo opakovaně a zahrnují události, jako jsou fyzické, psychické nebo sexuální násilí, válečné zážitky, velké ztráty, přírodní katastrofy, vážné nehody a další situace, které ohrožují lidský život nebo psychické zdraví.
Spouštěče (Triggery) připomínají trauma a spouštějí v těle jakýsi nouzový plán: tělo reaguje stejně jako v prožité traumatizující situaci, např. strachem, zamrznutím nebo nekontrolovatelným třesem. To se děje tak rychle, že zasažení ve většině případů nedokážou okamžitě rozpoznat souvislost, zvláště pokud trauma ještě nebylo zpracováno. Traumatické zážitky mají dalekosáhlé následky. Ovlivňují nejen životy přímo zasažených, ale formují i jejich rodiny a společnost jako celek i v dobách míru, často napříč generacemi. Nezpracované mohou být předány dětem, vnoučatům a společnosti jako transgenerační traumata.
Válečné znásilnění a další formy sexualizovaného násilí často vedou k posttraumatickému stresovému syndromu nebo jiné formě traumatizace. Narušují fyzickou a duševní integritu, jsou masivním útokem na schopnost důvěřovat a udržovat vztahy. Mýty o znásilnění, stigmatizace a rodinné a společenské tabu kolem násilí znesnadňují mnoha obětem sexuálního násilí mluvit o svých zkušenostech a získat podporu.
Pomsta, podstatné jméno, rod ženský
Ublížení, které někomu způsobíte, jako trest za újmu, kterou ten člověk způsobil vám. Sloveso mstíti (sě) v nejstarších dokladech z Dalimilovy kroniky znamená „odpláceti násilí NÁSILÍM”
Postoj Čechů ke znásilnění (Amnesty International)
Minimálně 40 % Čechů si v roce 2022 myslelo, že oběť je za znásilnění spoluzodpovědná (oblečením, opilostí, tím, že neřekla jasně ne...). V roce 2015 to bylo 63%.
V 90 % případů je pachatelem někdo, koho oběť zná (partner, kolega, kamarád...).
Podle odborných výzkumů je v ČR spácháno zhruba 12 000 znásilnění ročně – tedy 34 znásilnění denně. Hlášeno je jen okolo 5%. Znásilnění zažije každá desátá žena a každý třicátý muž.
Sex bez souhlasu je neospravedlnitelný pro 77 % žen a 61 % mužů.
Podle statistik až 70 % obětí zamrzne a nemůže se bránit.
S traumatem se oběti vypořádávají dlouho až doživotně. K dlouhodobým následkům dochází u 90 % obětí.
stereotypní představy
Žijeme ve společnosti, ve které si oběť a přeživší sexualizovaného násilí musí své trauma obhájit. Ve společnosti, která se více zabývá tím, co se stalo, než tím, jak se oběť a přeživší cítí a co zrovna potřebuje.
Stereotypní představy o tom, jak vypadá znásilnění, jak by měla oběť a přeživší působit, vypadat nebo reagovat nebo proč je komplikované opustit násilný vztah, se promítají do přístupu ze strany odborníků a veřejnosti. Otázky typu Co jste měla na sobě? Proč jste tam s ním chodila? Vy jste se nebránila? Proč jste od něj neodešla dřív? přenáší vinu na oběť, a ne na toho, kdo čin spáchal. A tak se raději rozhodne o tom nemluvit.
Co je sexualizované násilí?
Sexualizované násilí je každé nevyžádané a nechtěné jednání se sexuálním podtextem, které je dané osobě (vůči které je namířeno) nepříjemné a není pro ni možné nebo bezpečné je v tu chvíli odmítnout, nebo odmítnutí není respektováno. Mezi sexualizované násilí řadíme i obtěžování a nátlak. Může být prováděno kýmkoli a v jakémkoli prostředí včetně domova a práce. Sexualizované násilí či obtěžování nikdy není vinou člověka, který ho zažil. Nenese na něm podíl ani způsobem svého projevu, stylem oblečení nebo svým chováním. Jediné, na čem záleží, je to, jestli osoba skutečně dobrovolně a jednoznačně souhlasila, aniž byla jakkoliv přinucena. Podstatou sexualizovaného násilí je otázka moci: tedy utvrzení, posílení nebo získání mocenské převahy nad obětí, ke kterému je sexualita a intimita zneužita.
Co když se mi někdo svěří?
Možná máte ve svém okolí někoho, kdo zažil sexuální násilí nebo obtěžování a svěřil se vám. Vaše reakce může oběť násilí podpořit a dodat jí sílu k řešení situace s odborníky místo toho, aby se svou bolestí zůstala sama. Zkuste oběti poskytnou takovou odezvu, ze které pochopí, že vám může věřit a že vy věříte jí. Nevhodné reakce na sdílení způsobují, že se oběti uzavřou před dalším sdílením, potlačí projevy svého traumatu a mohou začít trpět psychickými problémy, které mohou vést až k sebepoškozování, užívání alkoholu/drog a sebevražedným myšlenkám.
Jak se zachovat?
1. Oběti důvěřujte a nezpochybňujte nic z toho, co říká
2. Zeptejte se, co pro ni můžete udělat
3. Nezlehčujte její prožívání situace a neobviňujte ji
4. Dejte jí prostor k rozhodnutí pro další postup, netlačte ji k žádnému řešení
5. Nechte řešení situace na ní, nepřebírejte odpovědnost
6. Dejte oběti jasně najevo, že jste tu pro ni, když vás bude potřebovat
7. Nabídněte jí kontakty na odbornou pomoc, jakou je například proFem
8. Pokud si nejste jistí co dělat, obraťte se na odborníky a řekněte si o radu
BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ
Bílý kruh bezpečí poskytuje odbornou, bezplatnou a diskrétní pomoc obětem trestných činů.
Slovinská 39 (vchod 41) 612 00 Brno – Královo Pole
Osobní příjem
pondělí 16 – 17 hodin pro objednané úterý 17 – 20 hodin
čtvrtek 17 – 20 hodin
Nonstop rady a informace získáte na bezplatné lince telefonické krizové pomoci Bílého kruhu bezpečí, volejte číslo: 116 006
e-mail: bkb.brno@bkb.cz
https://www.bkb.cz/kontakt/ceska-republika/brno/
IN IUSTITIA
Stali jste se zvlášť zranitelnou obětí trestného činu? Poradna Justýna Vám pomůže hájit Vaše práva.
Poradna Justýna
pobočka Brno
pondělí 12 - 19 hodin Malinovského náměstí 4 602 00 Brno
773 177 104
poradna.brno@in-ius.cz www.poradnajustyna.cz www.in-ius.cz
KONSENT
Boříme mýty o sexu a sexuálním násilí. Konsent nabízí mimo jiné kurzy týkající se prevence sexuálního násilí.
Když to chce: workshopy primární prevence pro školy a volnočasová centra zaměřené na prevenci sexuálního násilí (kdyztochce@konsent.cz)
Respekt je sexy: v prostředí, kde hraje hlasitá hudba, pije se alkohol, berou se drogy, tancuje se, dochází k sexuálnímu obtěžování (respektjesexy@konsent.cz)
Za Poříčskou bránou
7 186 00 Praha 8
www.konsent.cz
Pokud hledáte pomoc pro sebe nebo blízkou osobu, která byla obětí sexuálního násilí, můžete se obrátit na některou z následujících neziskových organizací, případně je finančně podpořit.
BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ
NEVYPUSŤ DUŠI
Nebojíme se mluvit o duševním zdraví a ukazujeme, jak o něj pečovat. Přinášíme prevenci v péči o psychiku, šíříme praktické a ověřené informace a usilujeme o to, aby se konverzace o duševním zdraví stala součástí běžného života moderní společnosti, ve které se nikdo nestydí říct o pomoc.
Linka bezpečí (pro děti, mládež a studující do 26 let 116 111,
www.linkabezpeci.cz/
Linka první psychické pomoci (pro dospělé od 18 let) 116 123, www.linkapsychickepomoci.cz
Krizové centrum Psychiatrické kliniky FN Brno
532 232 078
Děje se vám něco, s čím si nevíte rady? Hledáte oporu a nevíte, na koho a kam se obrátit? Pomůžeme vám. Kontaktujte nás buď přes kontaktní formulář nebo rovnou na e-mail poradna@nevypustdusi.cz.
www.nevypustdusi.cz
PERSEFONA
Dobrovolná, nevládní nezisková organizace nabízející dlouhodobou komplexní pomoc obětem domácího násilí, sexuálního zneužívání a znásilnění starším 18 let z Jihomoravského kraje.
Gorkého 17
602 00 Brno
Služby poskytujeme v pracovní dny od 9 - 17 hodin
+420737834345 domacinasili@persefona.cz www.persefona.cz
proFEM
proFem je nestátní nezisková organizace, která už 30 let pomáhá obětem domácího a sexuálního násilí najít cestu zpět k plnohodnotnému životu beze strachu.
Zažil/a jsem sexuální násilí a hledám pomoc Volejte 608 222 277 (po-pá 9-15)
Anonymní chat.profem.cz poradna@profem.cz
Krizová pomoc bez předchozího objednání Břevnovská 1692/6, Praha 6
po, út a čt 9-17, st, pá 9-14
PORT je snadno přístupný a bezpečný prostor, který poskytuje komplexní nabídku odborné pomoci obětem sexuálního násilí a obtěžování nad 16 let. V pražském Břevnově je pod jednou střechou k dispozici tým sociálních pracovnic, terapeutek, právniček a lékařek - odbornic na problematiku, které zajistí potřeby každé klientky či klienta a poskytnou jim takový typ pomoci, který zrovna potřebují.
www.profem.cz https://www.verimeobetem.cz
VESNA
Bezpečný prostor pro ženy a jejich rodiny.
Ženský vzdělávací ústav Údolní 10, 602 00 Brno www.spolekvesna.cz
SPONDEA
Obrací se na nás lidé, kteří zažili vážná traumata jako domácí násilí, zneužívání, pronásledování, týrání, nebo šikanu. Nabízíme terapii lidem, kteří se potýkají s agresí ve vztazích. Ve všem, co děláme, klademe důraz na pomoc celé rodině.
Konzultační hodiny Intervenčního centra a Krizové pomoci:
Pondělí - čtvrtek: 8.00 - 18.00
Pátek: 8.00 - 16.00
Telefonní linky Intervenčního centra:
Pondělí - pátek: 8:00 - 16:00
Domácí násilí: 739 078 078, 725 735 883
intervencni-centrum@spondea.cz
Telefonní linky Krizové pomoci:
Pondělí - pátek: 8:00 - 16:00
Krizové situace: 608 118 088, 725 735 983
krizovapomoc@spondea.cz
Konzultační hodiny a telefonní linky programu Chci ovládnout vztek:
Pondělí - čtvrtek: 8:00 - 16:00
Pátek - je možné zanechat vzkaz na telefonním čísle 725 005 367
Program Chci ovládnout vztek: 725 005 367
vztek@spondea.cz
Sýpka 25
613 00 Brno-Černá Pole
spondea@spondea.cz www.spondea.cz
Dotazník:
Podle posledního průzkumu organizace proFem z roku 2024 má se znásilněním v České republice zkušenost každá pátá žena. Jelikož si jako tvůrci uvědomujeme odpovědnost, kterou zpracovávání takového tématu nese, snažili jsme se vytvořit bezpečné prostředí, a to jak pro účinkující, tak pro diváky. Kromě inscenace vzniká diplomová práce, která se bude věnovat mapování přístupů k tomuto tématu v českém divadle.
Tento dotazník je prostorem pro reflexi diváckých potřeb při sledování inscenací s tématikou sexualizovaného násilí.
Co dělat při panickém atace?
Důležité je umět rozeznat varovné příznaky a dokázat s nimi pracovat. Plně rozvinutá ataka, která bývá častým následkem různých traumat, se zastavuje velmi obtížně. Některé techniky mohou pomoci při nástupu příznaků.
Jak pomoci sám/sama sobě
1. Všimněte si, co se děje ve vaší mysli a těle. Pojmenujte to.
Jak poznáte, že prožíváte záchvat paniky? Můžete pocítit bušení srdce, dušnost, svírání hrudníku, třes, pocení nebo pocit tlaku kolem hlavy. Mohou se také objevit myšlenky jako: Nezvládnu to. / Mám infarkt. / Zblázním se. / Umírám.
2. Připomínejte si, že to, co prožíváte, odezní.
Zhodnoťte situaci co nejvíce objektivně. Uvědomte si, že vám ve chvíli, která probíhá tady a teď, nehrozí bezprostřední nebezpečí. Připomínejte si, že intenzivní stav, který prožíváte, do několika minut odezní.
3. Snažte se dostat pod kontrolu svůj dech.
Jak na to? Můžete vyzkoušet následující způsob kontrolovaného dýchání:
1. zadržte dech na 3 vteřiny
2. dlouze vydechněte po dobu 6 vteřin
3. po krátké pauze se nadechněte na 3 vteřiny
4. zadržte dech na 3 vteřiny – napněte svaly na ramenou, vytlačte břišní stěnu
dopředu
5. dlouze vydechněte po dobu 6 vteřin – snažíme se spíše zpomalit, než zrychlit
Body 3., 4., 5. opakujte 10x – tato doba obvykle stačí k odstranění většiny fyzických příznaků úzkosti.
4. Uvolněte svaly.
Střídavě napínejte a uvolňujte každou svalovou skupinu ve vašem těle.
5. Zaměřte se na odvedení pozornosti.
Zkuste zavolat blízkým, věnovat se jakékoliv uklidňující monotónní činnosti nebo si zahrajte jednoduchou hru na telefonu. Soustřeďte se na své smysly a podněty v okolí.
6. Nebojte se vyhledat pomoc.
Stáhněte si do mobilu aplikaci Nepanikař, nebo jiné aplikace zaměřené na zvládání úzkostných stavů. Pokud cítíte, že takové situace nedokážete zvládnout sami, nestyďte se
vyhledat odbornou pomoc, např. Linku první psychické pomoci 116 123, která funguje nonstop, nebo zkuste Terap.io
7. Dopřejte si dostatek odpočinku.
Je možné, že se budete cítit zcela vyčerpaní. Dopřejte vašemu tělu a psychice dostatek času na regeneraci. Připomeňte si, že už víte, jak takovou situaci zvládnout.
8. Pečujte o sebe.
Nezapomínejte na prevenci a zkoušejte věci, které vám pomáhají. Myslete na dodržování zdravé psychohygieny.
Jak pomoci blízkému dospělému
Pro blízkého člověka, který prochází akutní úzkostí, můžete udělat následující
1. Sami se zastavte a zhluboka se nadechněte.
2. Uvědomte si vlastní rozpoložení, všimněte si kontaktu svých chodidel se zemí.
3. Usaďte blízkého na zem, není vhodné, aby zůstal stát.
4. Udržujte kontakt. Obejměte blízkého kolem ramen, držte ho za ruce.
5. Komunikujte. Klidným, vlídným hlasem ho ujistěte, že se mu nic nestane a že se
nemá čeho bát.
6. Snažte se společně zpomalit dýchání. Sami začněte provázet zklidňující dýchání.
Můžete si položit ruku na břicho a ukázat, jak by měl dýchat. Nadechujte se do 3,
chvíli dech zadržte, výdech by měl být pomalý a dlouhý.
7. Pokuste se odvést pozornost. Zaměřte se na smysly a na podněty v okolí. Můžete společně vyjmenovávat a popisovat předměty, poslouchat zvuky.
Tip:
Pokud člověku, který prožívá panickou ataku, nepomáhá uzemnění, zkuste pohyb. Může vší silou tlačit do tvrdého povrchu a soustředit se na tlak, který následně pomáhá uvolnit tělo a mysl.
Důležité:
Mějte na paměti, že i kdyby výše zmíněné kroky nepomáhaly blízkému zmírnit záchvat paniky, úzkost obvykle sama pomine do několika minut. Je potřeba zůstat v klidu a čekat, až vše odezní.
HENRIETTE VOGEL
nové heslo na Wikipedii
Adolphine Sophie Henriette Vogel, roz. Keber, (*9. května 1780 v Berlíně, † 21. listopadu 1811 u jezera Kleiner Wannsee) byla blízkou přítelkyní básníka a autora Heinricha von Kleista. Pravděpodobně vlivem těžké nemoci se rozhodla dobrovolně ukončit svůj život a 21. listopadu 1811 spáchala spolu s von Kleistem sebevraždu.
Život
Henriette Vogel se narodila roku 1780 v Berlíně do rodiny obchodníka Carla Adolpha Kebera a jeho ženy Caroline-Marie Tugendreich. V devatenácti letech (1799) se provdala za Friedricha Ludwiga Vogela. Porodila čtyři děti, avšak tři z nich v raném dětství zemřely. Dospělosti se dožila pouze dcera Ida Pauline. Vogel se celý život vyznačovala nadáním pro hudbu, zejména pro zpěv a hru na klavír, zajímala se o výtvarné umění a literaturu, ale například i o otázky vojenské taktiky. Podle některých zdrojů se od Kleista učila i šermovat.
Nemoc
Kolem roku 1808 bylo Henriette Vogel diagnostikováno nevyléčitelné onemocnění. Dobové záznamy hovoří o rakovině dělohy. Lékař Johann Benjamin Erhard v roce 1811 pár dní po její smrti napsal, že jej Vogel před třemi lety požádala o konzultaci stran své nemoci, kterou pokládala za velmi vážnou. Erhard však spolu s lékařem Ludwigem Johannem Friedrichem Froriepem (v té době uznávaným gynekologem a porodníkem) usoudil, že její stav není natolik závažný, předepsal jí léky a považoval záležitost za vyřízenou. Pitva však následně prokázala, že Vogel skutečně značně pokročilým stádiem rakoviny dělohy trpěla.
Vztah s Heinrichem von Kleistem
Henriette Vogel se s básníkem a dramatikem Heinrichem von Kleistem setkala poprvé roku 1809, kdy von Kleist přebýval v Berlíně. Zpočátku se stýkali jen zřídka v okruhu společných známých, avšak v posledním roce jejich života došlo k velkému sblížení. Von Kleist byl celoživotně posedlý představou společné sebevraždy. Z jejích dopisů vyplývá, že v té době již těžce nemocná Vogel sama uvažovala o dobrovolném ukončení života. Poslední stádium její choroby by s největší pravděpodobností doprovázely kruté bolesti, které nechtěla podstupovat. Rozhodla se tedy, že s pomocí Kleista, který sám dlouhodobě trpěl těžkými psychickými problémy, ukončí svůj život.
Ačkoli bývá Henriette Vogel často označována jako milenka Heinricha von Kleista, neexistují ve skutečnosti přímé důkazy o tom, že by spolu milostný vztah měli. Způsob, jakým o ní Kleist píše ve svých dopisech, nasvědčuje naopak o hlubokém emočním a intelektuálním poutu, které však nikdy nepřešlo do tělesné roviny.
Poslední večer a smrt
20. listopadu 1811 přijeli Henriette Vogel a Heinrich von Kleist do Postupimi. Ubytovali se v hostinci Neuer Krug poblíž jezera Kleiner Wannsee, kde zamluvili i pokoj pro své blízké, kteří měli přijet druhého dne. O jejich posledních chvílích podali pečlivé svědectví především hostinský Johann Friedrich Stimming, jeho žena Friederike, sluha Johann Riebisch a jeho žena Dorothee. Vogel a Kleist strávili celou noc psaním dopisů na rozloučenou, urovnáváním svých osobních záležitostí, pitím kávy, vína a rumu a společným hovorem. Z Henriettiných dopisů na rozloučenou se dochovaly dva – dopis jejímu manželovi a dopis příteli Peguilhenovi, který se měl po její smrti postarat o veškeré záležitosti. Jak její, tak Kleistovy dopisy obsahují detailní a pečlivé popisy všech úkonů, které je třeba po jejich odchodu vykonat. Listy byly odeslány druhého dne ráno ještě před jejich smrtí.
„Nemohu už déle snášet život, neboť mi železnými okovy svírá srdce – říkej tomu nemoc nebo slabost nebo jak chceš, sama nevím. Vím jen, že svou smrt vnímám jako to největší štěstí. [...] Kéž bych mohla vás všechny, které miluji, vzít s sebou, kéž byste také co nejdříve vstoupili do onoho věčného nádherného spolku, pak by mi nezbylo co víc si přát. Kleist, který mi ve smrti bude stejně věrným společníkem, jakým mi byl za života, se postará o můj odchod, a pak se sám zastřelí.“
- Z dopisu Henriette Vogel jejímu manželovi
Pozoruhodné jsou rovněž dva dopisy, které si Vogel a Kleist napsali sobě navzájem. V obou případech se jedná o dlouhý sled láskyplných oslovení:
Druhého dne, 21. 11. 1811, se Vogel s von Kleistem vydali k jezeru. Podle slov hostinského byli ve výtečné náladě, vtipkovali a smáli se. Požádali služku a jejího manžela, aby jim na druhý břeh jezera donesli stůl, židle a kávu. U jezera kávu vypili, dál žertovali, podle služky působili radostně jako děti. Krátce poté, co je opustila, uslyšela výstřel, za několik okamžiků druhý. Prvním výstřelem střelil Kleist Vogel pod levé prso, druhým zastřelil sebe.
Jejich těla byla objevena krátce nato sluhou Riebischem. Vogel ležela na zádech v malé prohlubni, nohy skrčené v kleku, jako by s výstřelem padla na záda. Kleist rovněž klečel, avšak jeho tělo přepadlo dopředu, hlavou se opíral o zem vedle Henriette. Toto rozložení pravděpodobně nebylo náhodné. Kleista od mládí fascinoval obraz Simona Voueta zobrazující umírající Máří Magdalénu. Světice na obraze spočívá v náručí andělů v pozici naprosté odevzdanosti, její nohy však dosud spočívají v mírném kleku na zemi. V podobné poloze se nacházelo i tělo Henriette Vogel.
„Můj Heinrichu, můj sladce znějící, mé lůžko z hyacintů, mé moře radosti, můj úsvite a soumraku, má Liparská harfo, má roso, můj mírový oblouku, mé dítě na klíně, mé nejdražší srdce, má radosti v utrpení, mé znovuzrození, má svobodo, mé pouto, můj šabate, můj zlatý poháre, můj vzduchu, mé teplo, má myšlenko, můj drahý hříšníku, má splněná touho na tomto i onom světě, mé světlo, má nejsladší péče, má nejkrásnější ctnosti, má pýcho, můj ochránče, mé svědomí, můj lese, má slávo, můj meči a má přilbo, mé štědrosti, má pravice, můj ráji, má slzo, můj žebříku do nebe, [...] má trnová koruno, mých tisíc zázraků, můj učiteli a můj studente, miluji tě nade vše, co si lze myslet a představit.
Máš mít mou duši. Henriette“
- Z dopisu Henriette Vogel Kleistovi
Po smrti
Po smrti bylo tělo Henriette Vogel podrobeno pitvě. Ta ukázala, že Vogel skutečně trpěla rakovinou dělohy, a to ve velmi pokročilém stádiu:
Henriette Vogel je pohřbena spolu s Heinrichem von Kleistem ve společném hrobě u jezera Wannsee.
Text vznikl na základě pitevní zprávy Henriette Vogel z 22. listopadu 1811, stejně jako citací z článku o okolnostech společné sebevraždy Heinricha von Kleista a Henriette Vogel (Peter Michalzik: Seelen unterwegs zum Himmel, 23. 1. 2019, Frankfurter Rundschau, https://www.fr.de/kultur/seelen-unterwegs-himmel-11426024.html) a básně věnované Henriette Vogel Heinrichu von Kleistovi (http://www.deutsche-liebeslyrik.de/extra_rubrik/extra6/extra6_4.htm), které do češtiny přeložily Jana Startsev a Viktorie Knotková.
„[...] Poté jsme otevřeli dutinu břišní. Střeva a další orgány se nacházely v normálním stavu. Při prohlídce těch částí, které se týkaly především dutiny břišní, jsme zjistili, že zejména děloha je v celé své struktuře natolik nepřirozeně ztvrdlá, že se zde patrně jedná o okultní rakovinu. Toto ztvrdnutí mělo téměř chrupavkovitou konzistenci, kterou bylo možné proříznout pouze ostrým skalpelem za použití nejsilnějšího tlaku. Z dělohy vytekla hnisavá tekutina. [...]“
- Z pitevní zprávy Henriette Vogel